Milan Šimek nastoupil do firmy těsně po jejím vzniku a dostal na starost servisní oddělení. V rozhovoru vzpomíná na to, jak se svět bál pádu počítačových sítí o Silvestru roku 1999 i na to, proč musel v začátcích spát s bankovním terminálem rovnou u postele.
Pane Šimku, do Monet+ jste nastoupil v podstatě v jeho úplných začátcích. Jakým projektům se tehdy firma věnovala?
Nastoupil jsem do servisní části firmy někdy kolem roku 1999. V té době jsme měli v podstatě jediného, ale za to obřího zákazníka – slovenskou síť čerpacích stanic Benzinol, ze které se posléze stal Slovnaft. My jsme pro ně vyvinuli systém jménem Kredit. V té době ještě nebyly datové přenosy a všechno se řešilo offline. Vyčlenila se skupina lidí a museli jsme fyzicky objet všechny čerpací stanice na Slovensku a terminály tam nainstalovat. Byla to obrovská spousta terminálů, jezdili jsme vlastními auty a řešili problémy přímo na místě, někdy v malých budkách, kde ani nebylo místo na kabely.
Jaký to mělo pro tehdejší Benzinol reálný byznysový přínos?
Obrovský. Měli do té doby na čerpacích stanicích docela velké úniky peněz a defraudace přímo od zaměstnanců. Tím, že se zavedl náš systém, spadly tyto podvody prakticky přes noc na nulu. Veškeré peníze, které do toho systému investovali, se jim neuvěřitelně rychle vrátily. Udělali jsme si tam obrovské jméno.
To zní jako slušný „křest ohněm“ i pro nové zaměstnance.
To ano. Třeba Zdeněk Skalák, který tu pracuje dodnes, nastoupil jako úplný nováček po škole. První den v práci jsem ho naložil do auta, odvezl do Bratislavy na centrálu, a tam seděl dvanáct hodin denně a nahrával do terminálů aplikace při zavádění systému Bonus pro Slovnaft. Zjevně ho to ale neodradilo.
Vy jste měl na starosti i legendární přechod na rok 2000, kdy se svět bál pádu počítačových sítí. Kde jste ho strávil?
Slovnaft nás tehdy požádal, abychom měli o půlnoci nad systémy osobní dozor. Uvolil jsem se, že Silvestra strávím přímo ve Slovnaftu. Uvařili nám tam jejich tradiční kapustnicu, a po půlnoci jsme obvolávali všechny čerpačky, jestli všechno jede. Naštěstí se nestalo vůbec nic, všechno fungovalo a všichni byli spokojení.
Následoval obří projekt ASORS pro banku ČSOB, který dodnes zpracovává obrovské množství transakcí. Jaká byla spolupráce s tak velkou bankou?
Začátky byly kruté. Zvládali jsme obrovskou zátěž tisíců terminálů, které se na nás musely z celé republiky v jeden okamžik dovolat. Občas ten systém v noci spadl a musel se fyzicky nahodit. Dnes existují linky podpory v režimu 24/7, ale tehdy jsem měl u postele terminál, přes který jsem to nahazoval. Nebo si pamatuji situaci, kdy to ve dvě ráno spadlo, volal jsem našemu klíčovému programátorovi panu Nesibovi, telefon vzala jeho žena a říká: „On je v hospodě.“ Tak jsem sedl do auta, jel za ním do hospody a problém jsme okamžitě vyřešili. Zákazník se to ani nedozvěděl.
Zažili jste u těchto bankovních systémů i jiné krizové situace?
Velkou zkouškou byly velké povodně v Praze. ČSOB měla blízko řeky umístěné své servery a voda tehdy neustále stoupala. Zastavila se pouhých deset centimetrů pod našimi servery. Hrozilo, že se to celé zatopí a přestane fungovat, ale naštěstí jsme to o těch pár centimetrů ustáli.
Váš otisk ale nenajdeme jen v bankách. Dnes Monet+ dodává technologie i pro stát, je to tak?
Ano, naše systémy najdete například ve Státní tiskárně cenin. Vyvíjeli jsme už třeba digitální tachografy, které nahradily papírové kotoučky u řidičů kamionů. A dnes dodáváme software pro výrobní linky, na kterých se personalizují čipy do českých občanek, řidičáků i cestovních pasů. Troufám si říct, že i díky nám jsou dnes české elektronické pasy na naprosté světové špičce.
Když se vás dnes někdo zeptá, co Monet+ vlastně dělá, jak to těm nezasvěceným vysvětlujete?
Dnes už se to vysvětluje velmi dobře. Říkám jim: Podívejte se na svůj pas, občanku nebo řidičák. Nebo když platíte kartou na terminálu třeba v Albertu. Uvědomí si u toho, že ten software uvnitř jsme dělali my. Cítím pak obrovskou hrdost na to, jak daleko se tahle původně malá zlínská firma dokázala dostat.
Firma za poslední roky vyrostla a loni získala prestižní titul Firma roku 2025. Jak se změnila firemní kultura a atmosféra od těch dob, kdy jste začínali?
Na začátku nás bylo asi třiadvacet, všichni jsme se perfektně znali a věděli jsme, kdo co dělá. Bylo to mnohem rodinnější. Sídlo máme dodnes v budově, kterou kdysi stavělo místní JZD jako obří rekreační středisko, dokonce tu byl i bazén, který je dnes schovaný pod podlahou kanceláří. Jezdili jsme na spoustu komorních akcí, třeba na přehradu Plumlov, kde jsme jezdili na surfech a závodili na dračích lodích. Dnes je nás obrovské množství, pobočky jsou například v Praze nebo v Brně, a potkávám na chodbě lidi, o kterých ani nevím, na čem pracují. To tehdy bylo jinak.
