Příběh Lukáše Macka, Business Solution Architecta
Jak ses vlastně k plavání dostal?
„Ta cesta začala někde na střední škole, protože plavání jsem se věnoval už od základky a pokračoval jsem v tom i na střední. Ke konci střední už jsem se měl rozhodnout, kterým směrem se budu ubírat. Měl jsem skvělého učitele na informatiku a grafiku, který mi ukázal, že to může být zábava. Do toho jsem pořád plaval a věděl jsem, že se chci posunout tímto směrem. Po střední jsem chtěl s plaváním pokračovat, ale zároveň se rozvíjet i studijně. Rodiče mě podporovali a měl jsem možnost studovat v zahraničí, tak jsem se rozhodl pro Floridu. Vystudoval jsem tam bakaláře a díky plavání jsem získal stipendium, bez kterého by to bylo finančně náročné. Po čtyřech letech jsem si ale uvědomil, že plavecká kariéra se blíží ke konci a chci se věnovat pracovnímu životu.“
Proč jsi nechtěl v USA zůstat?
„Styl života v USA mi nesedl. Ta kultura vztahů a neustálé stěhování mi nebyly blízké. Měl jsem rád svoje zázemí, a tak jsem se těšil zpátky. Tam je běžné, že lidé migrují mezi městy nebo státy, pro mě to ale nebylo.“
Co přesně jsi studoval?
„V Americe jsem chtěl studovat hlavně programování, ale nakonec to bylo obecnější IT studium doplněné o další předměty, třeba psychologii. V rámci školy to bylo nastavené tak, že musíš mít i základní kurzy z jiných oborů, například angličtina, biologie nebo fyzika.“
Jak náročné bylo skloubit studium a plavání?
„Zpětně tomu sám nerozumím. Denně trénink od šesti do osmi ráno, třikrát týdně dvouhodinový odpolední trénink, k tomu posilovna a o víkendu závody. Energeticky to dalo zabrat. Studovat a do toho plavat se ještě zvládnout dá, ale s plným pracovním životem by to už nešlo.“
Jak probíhal tvůj návrat do Česka?
„Kvůli covidu jsem se vrátil už v březnu 2020. Věděl jsem, že začnu pracovat, ale nevěděl jsem kde. Paradoxně jsem vyrůstal kousek od Monet+, ale nevěděl jsem o něm. Nakonec jsem poslal životopis a šel na pohovor s Alešem Popelkou a tehdejším finančním ředitelem Janem Vavrysem. Ve druhém kole jsem už jednal přímo s Ivem Zbrankem, který byl od začátku mým mentorem. Teď jsem tu už šestým rokem.“
Na jaké pozici jsi začínal?
„Začínal jsem jako technical writer. Díky studiu v Americe a plynulé angličtině ve mně Aleš a Ivo asi viděli potenciál. Postupně jsem se přesunul na pozici analytika a nyní jsem architekt KBC systémů.“
Baví tě tvoje práce?
„Baví. Mám rád, když jsou věci na svém místě. Moje práce je hlavně o textu a datech. Klienti mají požadavky týkající se platebního světa, například terminálů a platebních bran, a já jim pomáhám tyto požadavky analyzovat, zjistit, co je možné a za jakých podmínek. Pak připravím podklady pro vývojáře, testery, administrátory a další týmy.“
Spolupracuješ napříč týmy?
„Ano, komunikujeme s vývojáři, testery, adminy, lidmi z infrastruktury i byznysem. Všude tam, kde je potřeba propojit informace.“
Je nějaký projekt, na který jsi obzvlášť hrdý?
„Jsem hodně kritický člověk, takže je pro mě těžké takový najít. Nicméně z právě dokončovaného projektu Dekomise ASORS 1 mám dobrý pocit.“
Jak se stavíš k umělé inteligenci?
„Jsem pro, ale zároveň jsem i skeptický. Vím, že bez pokroku to nejde, ale bojím se, co všechno se může objevit. V práci i soukromě ji využívám jako pomocníka, třeba na přeformulování textů nebo řešení složitějších funkcí v tabulkách.“
Jaké poselství bys předal lidem, kteří zvažují vstup do IT?
„Doporučil bych to každému, kdo je fanoušek technologií. Kdo je zvídavý a má k tomu vztah, může se uchytit snadno. IT je dnes ve všech odvětvích, nejen ve finanční sféře, které se věnujeme my.“
Skvělé, děkuji za rozhovor a hodně štěstí!
