Jak ses dostala k práci v IT a konkrétně do Monet+?
Moje cesta do IT nebyla úplně přímá. Po bakaláři jsem chvíli hledala, kudy se vydat dál. Nakonec jsem se rozhodla zaměřit na praxi a začala hledat práci. Narazila jsem na inzerát na pozici 1st level support v Monet+, ale napoprvé mě nevzali. O to větší překvapení bylo, když se mi asi po měsíci ozvali znovu – kolegové, které vzali přede mnou, odešli. Já měla jasno: jdu do toho.
Jak vypadaly tvoje začátky?
Naskočila jsem rovnou do rozjetého vlaku. Neměla jsem klasického mentora, ale kolegové mi pomáhali a hodně jsem se učila za pochodu. Po týdnu mě přeřadili k terminálovému týmu, kde jsem se se vším postupně seznamovala. Během víkendů, kdy bylo méně práce, jsem pomáhala s testováním terminálových aplikací a začala jsem v tom nacházet zalíbení.
Můj současný šéf Pepa ve mně viděl potenciál, dal mi příležitost, a o pár měsíců později už jsem pracovala přímo v jeho týmu.
Změnila se tvoje pozice od té doby?
Rozhodně. Začínala jsem s instalací terminálů, dnes už pracuju na mnohem širším spektru věcí – od testování HW i SW až po správu transakcí a terminal management systému. Baví mě, že mám přesah – pracuju s více týmy a aplikacemi, rozumím celému kontextu. Říkám si „terminálový hybrid“.
Na jaký projekt nejraději vzpomínáš?
„Jednoznačně začátky projektu MOL. Bylo to stresující, ale srdcovka. Testovali jsme novou terminálovou platformu, jezdili jsme služebně do Budapešti, poznala jsem nové lidi, sbližovalo nás to. Byla to pro mě velká profesní i osobní zkušenost. Významná pro mě ale byla i spolupráce na projektu ve Zlíně, když se implementovaly bezkontaktní platby v hromadné dopravě.“
Jak bys popsala svou současnou práci?
Jsem aplikační administrátorka a testerka HW i SW – starám se o transakce i správu zařízení. Konkrétně mám na starosti autorizační modul, který zajišťuje zpracování transakcí, a systém pro správu terminálů, který jim – laicky řečeno – dává život.
Zároveň spolupracuji na integraci nových zákazníků a zajištění provozu těch stávajících.
A baví tě to pořád?
Jo. Já jsem takový srdcař. Když mě něco chytne, klidně u toho sedím od rána do večera. Nedokážu jen tak sedět a koukat – potřebuji tempo, výzvy, akci. A to tahle práce rozhodně má.
Máš pod sebou i další lidi – jak se cítíš v roli „mikrošéfky“?
Snažím se kolegy vést a předávat jim zkušenosti a znalosti, které jsem za ty roky získala. Dělá mi radost, když vidím, že jsou samostatnější a dokáží si poradit i beze mě.
Jak vnímáš své působení v IT jako žena?
Upřímně vždycky jsem si víc rozuměla s klukama, nikdy jsem necítila, že bych byla v nevýhodě. Naopak, právě ženy v Monet+ mě v začátcích podržely a nasměrovaly. Velký dík patří hlavně Vierce, se kterou jsem v začátcích sdílela stůl i zkušenosti. Díky ní a dalším kolegyním jsem se rychle zorientovala a dostala tam, kde jsem dnes. Jsem součástí týmu, kde se cítím přirozeně. A troufám si říct, že jsem tu dobře přijatá a respektovaná.
A co bys vzkázala ženám, které váhají, jestli do IT jít?
Ať to zkusí. Já to taky zkusila a vyšlo to. Dalo mi to víc, než jsem čekala. Naučila jsem se spoustu věcí, poznala skvělé lidi a posunulo mě to úplně jinam, než jsem si kdy dokázala představit.
