Rozhovor s Aurelem Babicem, Key Account Manager Switchio
Jak vedla tvoje cesta do Monet+?
Bydlím vlastně hned vedle, takže stačilo přejít branku u domu, seběhnout 200 metrů po ulici a jsem v práci (jak by ti odpověděl Jirka Kutálek). Ale ta opravdová profesní cesta začala po vysoké škole, kdy jsem nastoupil do JZD Slušovice. Studoval jsem plastikářskou technologii, takže jsem měl původně nastoupit do výroby plastů. Jenže během povinného „kolečkového“ půl roku jsem se dostal na obchodní oddělení, kde se prodávaly počítače. A tam jsem zjistil, že mě baví IT svět, obchod i marketing.
Díky osobnímu jednání s Františkem Čubou, kterého jsem musel přesvědčit, že chci zůstat u počítačů jsem mohl na obchodním oddělení prodeje počítačů pokračovat, a to vlastně rozhodlo o celé mojí kariéře. Od té doby jsem se točil kolem obchodu, marketingu a IT technologií. Než jsem přišel do Monetu, dělal jsem 10 let v jedné z největších billboardových firem.
Jak ses nakonec dostal do Monet+?
Když jsem skončil v předchozím zaměstnání, tak jsem byl domluven v Lagrisu (dnes Podravka), že u nich nastoupím. Pak mi zavolal Jirka Beneš z Monet+ a jel jsem pouze ze zvědavosti na pohovor. O firmě Monet+ jsem do té doby nikdy neslyšel. Hned na pohovoru s Jirkou Benešem a Břéťou Endrysem mi pánové řekli, že mají o mě zájem a dali mi pouze dva-tři dny na rozmyšlenou. Nakonec jsem se rozhodl pro Monet+. Nastoupil jsem 1. dubna 2004 a od té doby jsem tady. Nikdy jsem nelitoval, že jsem se rozhodl právě pro Monet+.
Na jakou pozici jsi nastoupil a jak se tvoje role vyvíjela?
Začínal jsem jako obchodník. Nikdy jsem nebyl ten typ, který umí hledat nové klienty a aktivně shánět nové zakázky. Více mi sedí pozice account managera, který dostane na starosti zákazníka, stará se o něj a dotahuje obchodní dohody a projekty. Postupně jsem měl na starosti velké projekty, třeba Slovnaft, Benzinu, CDCP nebo pražskou Opencard (nyní Lítačku). Pak jsem vedl personalizační středisko v rámci kterého jsem měl na starosti certifikaci pracoviště u Visa a Mastercard. Nakonec jsem se přesunul zpět k obchodu a dnes jsem spokojený, protože dělám práci, která mi dává smysl, ale nemusím už řídit tým.
Jaké milníky vnímáš v historii Monet+?
Podle mě nás nejvíce posunuly velké projekty, třeba spolupráce se Státní tiskárnou cenin nebo s velkými integrátory, kteří nás začali brát jako seriózního partnera. Významný byl i okamžik, kdy firma překročila hranici cca sta lidí. To už nešlo řídit věci papírově, nebo přes excelovské tabulky, najednou bylo nutné zavádět interní systémy a digitalizaci. A třetím důležitým momentem je vstup na zahraniční trhy, kde nás dnes berou vážně i partneři jako Mastercard.
A tvoje osobní milníky?
Určitě projekty CDCP a Opencard. To byly velké, náročná a zajímavé projekty, které mě profesně hodně posunuly. Pak období personalizace karet a zkušenost s VISA a Mastercard certifikací personalizačního pracoviště. To byla velká výzva. A v posledních letech byl pro mě osobně velký posun, když jsem začal zvládat i zahraniční projekty v angličtině, i když to pro mě nebylo snadné. Nejsem z těch, kteří se snadno vzdávají. Když se do něčeho pustím, snažím se to dotáhnout do konce, i když to není jednoduché. Právě tahle vytrvalost mi umožnila udržet se a zvládnout velké projekty a překonat těžší chvíle.
Co tě drží v Monetu už přes 20 let?
Hlavně to, že moje práce má smysl a pořád mě baví. Můžu pracovat na zajímavých zakázkách s lidmi, se kterými se dá spolupracovat, a mám tu vybudované vztahy i historii. A upřímně, připadal bych si, že jsem to vzdal, kdybych jenom tak bez důvodu odešel z Monetu. Buď bych musel dostat nějakou extra nabídku, nebo bych musel mít pocit, že práce v Monetu mi už nedává smysl.
Kdo tě v Monetu nejvíc ovlivnil?
Určitě musím zmínit Břeťu Endryse, který mě naučil přemýšlet jinak a dívat se na věci jinak. Hodně mi dali i kolegové jako Láďa Král, Jirka Kutálek nebo Petra Svobodová, se kterou jsem dlouho sdílel kancelář. Každý z nich mě obohatil profesně i lidsky.
Jak vidíš vliv nových technologií a umělé inteligence?
Technologie jdou dopředu šíleně rychle. Na jednu stranu nám usnadňují život, třeba bezhotovostní platby nebo digitalizace dokumentů jsou skvělé. Na druhou stranu ale lidi trochu hloupnou. Přestali jsme si pamatovat telefonní čísla, neumíme plánovat bez mobilu, jezdit bez GoogleMaps. Podle mě technologie musí dávat smysl a nesmí nás odpojit od reality.
A osobně – co ti dává energii?
Věřím, že život je o energii. Tu čerpám z přírody, z jízdy na kole, ale i z hudby, třeba z návratu k Franku Zappovi, kterého jsem poslouchal jako kluk. A taky z lidí kolem sebe, úsměv nebo krátký rozhovor v kanceláři dokáže dodat energii změnit celý den.
